 |
► Veterina ► Homeopatie ► Kontakt
Homeopatie
► Co je homeopatie ► Homeopat a homeopatická léčba |
|
Homeopatie : Homoios (podobné) + Pathos (utrpení) = Homeopathia (léčba podobného utrpení).
Co je Homeopatie: Homeopatie je léčebná metoda s více než 200letou tradicí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) je druhým nejrozšířenějším oborem léčby v současném světě. Nejrozšířenější je tradiční čínská medicína, následuje homeopatie, na místě třetím se umístila léčba bylinná, a až na čtvrtém místě figuruje moderní západní medicína. Jen v Indii se homeopaticky léčí sto milionů lidí. V Evropě a USA je homeopatie nejrozšířenější alternativní metodou léčby. Důvodem jsou její výsledky. Podstata homeopatické léčby je známa minimálně od časů Hippokrata (450 let př. n. l.), řeckého zakladatele medicíny. Vědecká homeopatie v současné podobě vznikla v 18. století n. l. Jejím objevitelem je MUDr. Christian Friedrich Samuel Hahnemann. Homeopatie je léčebná metoda s celostním přístupem, založená na předepisování léků, vycházejících ze dvou základních principů, homeopatických zákonů: zákona podobnosti a zákona velmi malých (infinitezimálních) dávek. Při výběru léku využívá podobnost obrazu homeopatického léku a obrazu pacienta. Je to vědecká disciplína, založená na pevných a ověřitelných zákonech, principech a metodách, avšak ve své aplikaci na jednotlivého pacienta je zároveň uměním. Není to snadná metoda, protože vyžaduje rozsáhlé a hluboké znalosti, zkušenosti, intuici. Praktikují ji lékaři, i "nelékařští" homeopaté (v ČR v rámci poradenské činnosti).
Homeopatické zákony: 1)Zákon podobnosti: "Určitá látka je schopna podpořit vyléčení nemocného, pokud tento vykazuje příznaky podobné příznakům, jaké stejná látka může vyvolat u jedince zdánlivě zdravého". Lék, který ve velkých dávkách vyvolá příznaky nemoci, v malých dávkách takové příznaky léčí. 2)Zákon velmi malých dávek: Zatímco jedovaté účinky látek se s každým dalším ředěním zmenšují, až ztrácí, jejich léčebný účinek se s každým dalším homeopatickým ředěním zvyšuje a získávají ho i některé látky, které jsou v surovém stavu v organizmu nečinné. Podstatou homeopatického ředění je dynamizace, prudké protřepávání účinné látky v rozpouštědle.
Celostní (holistický) přístup: Jednotlivé, časově a místně oddělené, potíže a choroby určitého pacienta jsou chápány v celkovém kontextu. Homeopatický lék je předepisován podle souhrnu všech známých psychických i fyzických charakteristik konkrétního jedince (totalita symptomů), ne jen podle diagnózy. Běžný lékař léčí například angínu, aniž by bral v potaz další souvislosti a individuální reakci pacienta, což nemoc pouze potlačí, a vede k jejímu postupnému přechodu do chronicity, nebo projevům na hlubších orgánech. Homeopat léčí pacienta, který má příznaky angíny, ale také další příznaky pro něj typické a pro výběr léku podstatné. Homeopat tak dokáže rozlišit desítky druhů angín, podle různých zvláštností a specifického průběhu, a na každou použije jiný lék. Správně vybraný homeopatický lék vede ke skutečnému vyléčení pacienta a k posílení jeho imunity.
Základní homeopatická terminologie: Homeopatický příznak (symptom): Základní vodítko k výběru léku. Příznak, který vykazuje pacient, a který se současně nachází v obrazu léku. Čím více příznaků má homeopat k dispozici, tím větší je šance na nalezení léku. Pacient s velkým množstvím příznaků bývá vyléčitelnější než pacient, který je téměř bez příznaků. Uměním v homeopatii pak je "oddělit zrno od plev", to jest oddělit podstatné příznaky od spousty dalších. Totalita symptomů: Předpoklad, že všechny příznaky, přítomné u jednotlivce v určitém čase, vznikají z jedné, základní poruchy, která je nemocí tohoto jednotlivce. Příznaky, nejvíce určující pro výběr léku, nazýváme klíčové. Příznaky, které spolu nemají jasný příčinný vztah, ale dokreslují obraz nemoci, nazýváme doprovodné. Homeopatické modality: Kdy, kde a čím se zhoršují a zlepšují konkrétní pacientovy potíže, a jeho celkový stav. Obraz pacienta: Souhrn všech příznaků a modalit, zjištěných u konkrétního pacienta. Obraz léku: Souhrn příznaků a modalit, které lék opakovaně vyvolal u zdravých jedinců, kteří ho užili, a opakovaně vyléčil u nemocných jedinců, kteří ho užili. Materia medica (MM): Sbírka obrazů homeopatických léků, tedy popsaných účinků jednotlivých léků. Repertorium: Index, seznam, katalog příznaků a k nim přiřazených homeopatických léků, které mají daný příznak v obrazu. Slouží k usnadnění práce při vyhledávání léku. Jeho účelem je být mostem mezi případem a obrazy léků popsanými v Materii medice. Alopatie: Označení pro konvenční, "školskou, vědeckou, ortodoxní, západní, moderní" léčbu vážitelnými-měřitelnými dávkami léků, které potlačují zevního původce nemoci, nebo potlačují či zakrývají příznaky nemoci tím, že vyvolávají v organismu opačné účinky než nemoc (allos = jiný). Psychosomatický pohled na nemoc: V životě se stále snažíme vyjádřit a naplno prožít svůj vnitřní stav (vnitřní realitu, niterný pocit, blud). Když nám to situace neumožní, když svůj vnitřní stav potlačujeme, vytvoříme si nemoc: "co není adekvátně prožito, objeví se na těle jako příznak". Příznaky (symptomy) neznamenají jen podlehnutí útoku z venčí, ale také boj organizmu za zdraví (horečka, zánět, kašel, rýma, výtok, ekzém = obranné a čistící mechanizmy). Slovo "symptom", v doslovném překladu znamená "znamení či signál" (bolest, strach,.. = varovné signály). Potlačením symptomů (příznaků) znemožníme organizmu bránit se, a vypneme kontrolky, ukazující, že něco není v pořádku (léky proti bolesti neodstraní bolest, jen vědomí o ní). Je-li životní síla (imunita, obranyschopnost) dobrá, rychle reaguje na narušení rovnováhy akutními příznaky. Potlačením příznaků tuto obrannou linii narušíme a problém postupuje hlouběji. Nastartujeme sestupnou tendenci, směřující ke chroničtějším, hlubším a závažnějším postižením (je to jako sestup po schodišti, na němž každý schod znamená určitou obrannou linii, jestliže schod zboříme, schodiště se změní ve skluzavku). Je-li "životní síla" slabá, může nemoc bez zábran sestoupit rovnou k nejdůležitějším orgánům (ze zdánlivého zdraví rovnou k rakovině, selhání ledvin, jater či srdce).
Zařazení homeopatie: - Je to metoda experimentální, tj. založená pouze na praktických důkazech: toxikologii, pokusech, léčebné praxi. Opírá se výlučně o realitu, stojí a padá se studiem léčivých látek. Zásadou homeopatické praxe je předepisovat lék, jehož obraz je co nejpodobnější obrazu pacienta. - Je to metoda individualizovaná: Lék se vybírá pro konkrétního pacienta. Vybírá se víc podle reakce životní síly, než podle toho, čím byl organismus napaden. Nehledáme lék pro léčbu nemoci, ale nemocného. Tatáž nemoc se u každého pacienta léčí jiným lékem (podle individuální reakce pacienta). Jedním lékem můžeme léčit i naprosto rozdílné nemoci, včetně potíží zcela opačných (nedostatečná i nadměrná sekrece, průjem i zácpa, třes i ochrnutí) tím, že obnovíme rovnováhu. - Je to metoda reaktivní: záleží na reakci imunitního systému. Správně vybraný homeopatický lék představuje informaci, kterou organismus potřebuje ke znovudosažení rovnováhy, a kterou využije, je-li toho schopen. Lék pak působí jako katalyzátor, jako jemná pobídka, která nastartuje přirozený léčebný proces (pacient se vyléčí sám, svými silami). - Působí kvalitativně: nezáleží na množství užitého léku. Účinek léku není chemický, inhibiční (nepotlačuje) ani substituční (nenahrazuje). Účinek léku je "informační". - Působí stimulačně a regulačně: stimuluje tělo ke znovunabytí ztracené rovnováhy, reguluje a trénuje základní instinkty samoléčby. Proto je homeopatie vhodná i jako doplněk ke klasické medicíně. - Je součástí medicíny. Homeopatie není všemocná, ale měli bychom o ní přinejmenším uvažovat, než se uchýlíme k drastičtějším opatřením, nebo poté, co konvenční metody léčby selhaly. Dobrý lékař by neměl předem zavrhnout a vyloučit jedny ani druhé léky a postupy, ale vybrat ten, který je pro daného pacienta v danou chvíli nejlepší.
Rovnice nemoci: Energie nemoci = Energie patologického procesu - Životní síla. Alopatie snižuje Energii patologického procesu tím, že se staví proti vnějšímu původci (patogenu) a projevům nemoci (příznakům). Homeopatie stimuluje Životní sílu organizmu. Obě metody tedy vedou různými cestami ke stejnému cíli, ke snížení Energie nemoci.
Obecně existují tři skupiny nemocí a odpovídajících způsobů léčby: 1) Nemoci, vyžadující pouze klid, který umožní samoléčbu ("léčba nudou"). 2) Nemoci, vyžadující regulační léčbu (homeopatie). 3) Nemoci, vyžadující rychlý a razantní zásah bez ohledu na následky (alopatie, chirurgie).
Obecně existují tři faktory, které určují momentální úroveň obrany organizmu: 1) vrozená síla/slabost obranného mechanizmu 2) intenzita choroboplodných podnětů 3) míra, v jaké bylo do organizmu zasahováno různými terapiemi, které nejsou schopny posílit obranný mechanizmus jako celek.
Výroba a označení homeopatických léků: V současnosti se vyrábí více než 6000 homeopatických léků z produktů rostlinných a živočišných, minerálních a chemických. Jsou připravovány na bezvadné moderní kvalitativní úrovni s kontrolovanou čistotou vzduchu, ředidla, nádob. 1) CH = centizimální Hahnemannovo ředění 1:99 (každé další ředění se připravuje tak, že jedna setina předchozího se v nové láhvi smísí s rozpouštědlem v poměru 1:99 a dynamizuje. Ředění 1000CH se označuje jako 1M) 2) DH (XH) = decimální Heringovo ředění 1:9 (každé další ředění se připravuje tak, že jedna desetina předchozího se v nové láhvi smísí s rozpouštědlem v poměru 1:9 a dynamizuje) 3) K = Korsakovského ředění (obsah láhve se, po naředění 1:99 a dynamizaci, zcela vylije, na stěnách tak zůstane cca 1% příslušného ředění, které slouží za základ dalšího ředění v téže láhvi). 4) LM = quingagentezimální ředění 1:50 000 (Hahnemannův vynález na sklonku života, ředění, které volil při léčbě chroničtějších aspektů případu).
Výsledná forma léku Výsledný lék může být užit v jakékoliv lékové formě. Nejčastěji jsou léčivou látkou v požadovaném ředění trojnásobně impregnovány nosné granule (20/1g) či menší globule (200/1g) ze směsi sacharózy a laktózy (dříve byly impregnovány jen 1x, na povrchu, proto se na ně nemělo sahat rukou). Hojně používané jsou tablety na bázi sacharózy a laktózy, nebo laktózy a rýžového škrobu. Lék můžeme podat i ve formě kapek 30% alkoholu, ve formě prášku, injekcí, čípků. Některé homeopatické speciality se běžně používají i ve formě mastí. Léky se uchovávají při teplotě do 40°C, většinou v obalu, který omezuje pronikání světla. Při správném skladování si zachovávají účinnost mnoho let (byly použity i Hahnemannovy léky, staré 150let, a byly účinné). Mohou být znehodnoceny intenzivním zářením a magnetickým polem (elektronika, magnety), vystavením přímému slunci, vysokým teplotám (70°C), vlhkosti, kontaktem s těkavými a silně aromatickými látkami (eukalypt, kafr, parfém, dezinfekční prostředky,..).
Podání, užití léku: Lék se nechá rozpustit v ústech bez zapíjení. Může se také užívat rozpuštěný ve vodě. Hahnemann podával léky i tak, že si pacient roztok léku vtíral do nepoškozené oblasti kůže nebo ho inhaloval. Obecně homeopatická léčba pacientovi nepřináší žádná významná omezení. Ideální je alespoň 20minut před užitím léku a 10minut po jeho užití, nejíst, nepít, nekouřit. Podle některých homeopatů může vstup léku do organizmu blokovat zbytková chuť v ústech (zubní pasta, mentol, tabák,..), či přítomnost silné vůně (kafr, máta, parfém). Účinek homeopatické léčby může být snižován (antidotován) chemickými léky, především kortikoidy, které blokují nejen projevy nemoci, ale i funkci imunitního systému. U některých pacientů mohou plnému účinku homeopatické léčby bránit i nezdravé návyky (nadužívání kofeinu, nikotinu, čaje, bylin).
Reakce na lék: První známkou toho, že lék zapůsobil, bývá celkové či blíže nespecifikované zlepšení: uklidnění, uvolnění napětí a spavost, nebo zlepšení nálady a pocit vitality. Pak ustoupí jednotlivé příznaky. Občas některý příznak na několik hodin až dní nabere na intenzitě. Jindy se během léčby začnou příznaky měnit a putovat podle Heringových zákonů. Nemoc vznikající roky se obvykle léčí měsíce, nemoc vznikající týdny se obvykle léčí dny. Někdy je třeba na účinek počkat i velmi dlouho (až polovinu doby, po kterou nemoc vznikala), v závislosti na tom, jak oslabená je pacientova "životní síla". Často je třeba použít více léků na rozkrytí a postupné vyléčení jednotlivých vrstev chronické nemoci.
Heringovy zákony průběhu homeopatického léčení: Homeopatické léčení probíhá: a) Zevnitř ven: Nejdříve se uzdraví vnitřní, hluboce uložené problémy, například vážné psychické potíže, pak uzdravování postupuje přes emoce k mozku, vnitřním orgánům a jako poslední se uzdraví problémy povrchové (kůže, vlasy, nehty). Nejdříve se uzdraví orgány životně důležité, pak méně nepostradatelné a ostatní. b) Shora dolů: Nejdříve se zlepší problémy lokalizované na hlavě, nakonec na nohách. c) Zpětně v čase: Problémy ustupují (nebo se dočasně znovu objeví a pak ustoupí) v opačném pořadí, než vznikaly. Nejdříve zmizí ty nejčerstvější, nakonec ty nejstarší.
Homeopatické "zhoršení": Někteří pacienti se po začátku homeopatické léčby mohou (nemusí) zdánlivě zhoršit. Nejedná se o skutečné zhoršení nemoci, ale o přechodné zvýraznění některých příznaků (ekzém, revmatické bolesti, bolesti hlavy, kašel,..), které vždy znamená pozitivní léčebný zásah, potvrzení správnosti výběru léku a jeho léčebného působení (špatně vybraný lék neudělá nic). Cílem homeopatické léčby je stimulovat obranný mechanizmus takovým způsobem, aby byl schopen vyléčit nemoc, proti níž zatím marně bojoval (léčba je reaktivní = vyvolá reakci, která může být i prudká). V homeopatickém léku je obsažena pouze informace, která nemůže způsobit zdravotní problém, může jen uvolnit a zviditelnit něco, co je v organizmu potlačené: chronická nemoc se zakutní, aby se mohla vyléčit, hluboko uložené potíže se vynesou na povrch. Mohou se zdánlivě vracet některé akutní nemoci, které pacient prodělal v minulosti (angíny, chřipkové příznaky, ekzém, výtoky, průjmy,..), ale s mírnějším průběhem, kratším trváním a spontánním odezněním bez další léčby, pacient se po nich cítí lépe než před nimi. Pacientem tolerovatelné zhoršení není třeba řešit, ustoupí samo. Pokud ho pacient netoleruje, lze homeopatickou léčbu do odeznění příznaků přerušit či upravit. Je lépe obejít se bez kortikoidů, antibiotik a dalších potlačujících léků, které mohou narušit až zastavit probíhající léčebný proces.
Problémy uznatelnosti homeopatie: "Homeopatie se od ortodoxní medicíny liší asi jako kvantová mechanika od newtonovské fyziky": George Vithoulkas.
1) V praxi prokázaný účinek homeopatických léků nelze dostatečně vysvětlit fyzikálně-chemicky. Zákon podobnosti je dnes běžnou součástí řady vědních oborů, jako jsou: medicína (radiace, schopná vyvolat rakovinu, rakovinu léčí. Nitroglycerin, schopný vyvolat onemocnění srdce, srdce léčí), imunologie (očkování jako prevence), alergologie (desenzibilizace jako léčba), genetika (podobné produkuje podobné), chemie (podobné rozpouští podobné), fyzika (podobné regeneruje podobné). Předmětem sporů je zákon velmi malých dávek. Ředění přesahující hranici Avogadrova čísla (24DH či 12CH) už totiž neobsahují ani jedinou molekulu původní substance. Řešení může ležet v oblasti kvantové mechaniky (vzájemné působení energetických či elektromagnetických polí, jsou-li jejich vibrační frekvence dostatečně blízké, aby spolu rezonovaly). Nedostatečné vědecké vysvětlení principu účinku je hlavní příčinou, proč mnoho lékařů tento způsob léčby zavrhlo, a jeho úspěchy vysvětluje placebo efektem ("víra tvá tě uzdravila"). Pokud by ale placebo efekt byl natolik mocný, musel by se stejně projevit i při užívání chemických léků (většina pacientů se k homeopatii dostane až po dlouhodobém neúspěchu konvenční léčby). Placebo efektem rozhodně nelze vysvětlit fungování homeopatie u lidí v bezvědomí, u kojenců a zvířat, výsledky zkoušek homeopatických léků na zdravých lidech (kteří nevědí, jaký lék dostali a jak má působit), ani, proč je často třeba vystřídat více homeopatických léků, než najdeme ten, který pacienta vyléčí. Od r. 1990 byly provedeny, a v prestižních vědeckých časopisech publikovány, minimálně 4 velké metaanalytické studie (rozsáhlé studie na specifické téma, zahrnující veškerý objem výzkumu) v randomizovaných (dle náhodného výběru) a kontrolovaných (dvojitě slepých) experimentech, které dokázaly, že "homeopatie se liší od placeba". Kromě toho bylo publikováno mnoho menších studií a obrovské množství kazuistik (odborně zdokumentovaných vyléčených případů, které představují vědecký důkaz 6. stupně). V nedávné době homeopatii podpořil francouzský virolog Lu Montagnier, držitel Nobelovy ceny z r. 2008 (za výzkum, který potvrdil souvislost mezi HIV a AIDS), když na prestižní mezinárodní vědecké konferenci prezentoval novou metodu detekce virových infekcí. Zjistil, že roztoky, obsahující genetické informace patogenních bakterií a virů (včetně HIV), mohou emitovat radiové vlny nízké frekvence, které způsobí, že molekuly okolní vody změní strukturu a začnou také emitovat odpovídající radiové vlny. Dále zjistil, že voda si může tuto vlastnost uchovat i v případě tak silného naředění, kdy v ní už původní bakteriální či virové částice vůbec nejsou (což odpovídá základnímu principu homeopatie).
2) Neexistence jistoty opakovatelnosti účinku: - Protože je to léčba velmi individualizovaná (lék nefunguje u všech pacientů, ale pouze u těch, kteří jsou na něj citliví a kteří ho potřebují), obtížně se prokazuje účinek u náhodného vzorku populace. - Působení homeopatického léku je určováno unikátní proměnlivostí, která je uložena hluboko v každém jednotlivci, proto nemůžeme přesně říci, jestli a jak bude konkrétní pacient na konkrétní lék reagovat: které symptomy, v jakém pořadí, a jak rychle se zvýrazní, změní, zmizí. - Skutečným handicapem homeopatie je to, že je extrémně těžké ji dokonale zvládnout. Široké spektrum, zdánlivě nesourodých, informací je třeba "přetavit" v porozumění, na němž je založen předpis léku. Proces obvykle zabírá spoustu času a vyžaduje velkou duševní námahu. V některých případech i zkušený homeopat, po letech studia a praxe, musí vyzkoušet řadu léků, než docílí zjevného úspěchu, především, je-li obraz pacienta zastřen nemocí, léky, popřípadě pacientovou neochotou či neschopností sdělit homeopatovi potřebné informace. Může se také stát, že, i přes svědomité úsilí, je prospěch léčby velmi malý až žádný. - Úspěch léčby je ovlivněn nemocným, nemocí, lékem: a) nemocným: Neobejde se bez spolupráce pacienta. Je-li pacient málo sdílný, nebo zatajuje-li informace, ztěžuje homeopatovi nalezení správného léku. Nedodržuje-li pacient doporučení homeopata ohledně životosprávy a užívání léků, a nemá-li dostatek trpělivosti, šance na vyléčení rovněž klesá. Prognosticky je důležitá také síla konstituce pacienta. Nejlepší prognózu mají pacienti, kteří měli relativně zdravé rodiče, před propuknutím nemoci vedli relativně zdravý a emocionálně vyrovnaný život, nebyli vystaveni dlouhodobé potlačující léčbě, prodělali jen několik očkování, na něž jejich tělo dokázalo vyvolat nějakou reakci. Obtížnější je léčba pacientů (třeba se stejnou diagnózou), kteří měli chronicky nemocné rodiče, kteří vždy vedli život plný strachu, úzkosti a nervozity, mají za sebou dlouhou historii nemocí a potlačující léčby, očkování u nich proběhla buď bouřlivě nebo zcela bez reakce. b) nemocí: Záleží na tom, jsou-li změny spojené s nemocí vratné či ne, a na tom, do jaké míry nemoc (nebo její léčba) narušila funkci imunitního systému. Homeopatický lék pouze podněcuje organizmus k reakci, je-li reakce schopen. V případech těžkého narušení imunitního systému (vitality, životní síly) a v případech, kdy v životním prostředí pacienta stále přetrvává příčina, která nemoc vyvolala, bývá odezva na homeopatickou léčbu menší. c) lékem: Záleží na existenci, znalosti a dostupnosti látky, která je schopna vyvolat podobné utrpení, jaké má pacient.
3) Útoky odpůrců homeopatie: Jednou za čas se v tisku objevují články s bombastickými názvy typu: "Vědci zjistili: homeopatie nefunguje", "Homeopatie? Ne!", "Homeopatika jsou neúčinná, varuje Světová zdravotnická organizace". Jejich autoři nepřinášejí žádné skutečné důkazy ani nové poznatky, pouze opakují staré teorie o "léčení vírou", a snaží se čtenáře získat pro své přesvědčení (svou víru). Mezi řádky je patrná snaha farmaceutického průmyslu o udržení odběratelů "vědeckými daty podložených léčebných prostředků, jimiž mohou být nemoci obvykle drženy pod kontrolou".
Srovnání alopatie a homeopatie - Alopatie (moderní medicína): Klade důraz na nemoc, ne na zdraví. Zabývá se jen chemickými a strukturálními aspekty fyzického těla. Nemoc vidí lokálně, jako "napadení z venku" nebo "selhání materiálu". Hledá diagnózu (název nemoci vycházející z určení zevního původce či vnitřní poruchy). Dá se přirovnat k zeměpisu: "jak se problém jmenuje, na kterém místě se nachází". Konkrétní pacientovy příznaky zobecní v diagnózu, na tuto obecnou diagnózu vybere léky. Protože se jedná o léky chemické a jejich účinek je kvantitativní, působí rychle a mají prokazatelné účinky u všech pacientů. Kromě několika účinků žádoucích, je jich ale převaha nežádoucích. Ani žádoucí účinky většinou nevedou k vyléčení, pouze k dočasnému zlepšení, protože jen něco potlačí či nahradí bez ohledu na další souvislosti a rovnovážné fungování organizmu jako celku. Problémy spojené s nemocí se rychle (i když většinou jen nakrátko), zlepší, v konečném důsledku se ale zdravotní stav pacienta (vitalita a sklon k nemocem) zhoršuje. Nemoc postoupí hlouběji, změní své projevy, pacient je odeslán na další specializované pracoviště, kde dostane další léky, často působící proti účinkům léků předchozích. Čím více léků pacient užívá, tím hůře na tom je, pouze s postupujícím oslabením klesá jeho schopnost projevovat příznaky navenek. Systém specializací lékařům umožňuje vykazovat lokální zlepšení a nevšímat si zhoršování celkového zdravotního stavu pacienta a populace. Systém léčby podle diagnózy a protokolu (tabulek, obecně doporučených návodů) dává lékařům pocit profesionality a vysoké etické úrovně, i když jsou konfrontováni s neúspěchem léčby a vznikem iatrogenních (léčbou vyvolaných) nemocí. Potlačující léčba a vývoj stále toxičtějších léků představují pro populaci rostoucí nebezpečí. Statistiky dvacátého století ukazují, že výskyt akutních nemocí se sice snížil, ale přímo úměrně se zvýšil výskyt chronických nemocí (rakovina, srdeční choroby, mozkové mrtvice, epilepsie, neurologické poruchy, násilné chování, těžké psychické poruchy,..). Zatímco v diagnostických metodách zaznamenala moderní medicína obrovský pokrok, ve schopnosti skutečně vyléčit pacienta, selhává. Její "skalní" zastánci jsou většinou lidé relativně zdraví, kteří s ní nepřišli těsněji do styku při léčbě nějaké chronické nemoci. Proto se, přes masivní propagandu farmaceutických firem, do níž tečou miliardy dolarů, stále více lékařů vzdělává v homeopatii. - Homeopatie (celostní medicína): Klade důraz spíše na zdraví a celistvost než na nemoc. Lokální nemoc vidí jako problém celého organismu, jako varování, že se organismus dostal do nerovnováhy a jako jeho obranu proti této nerovnováze. Příčinu nemoci vidí uvnitř: "Zevně napaden může být jen ten orgán či organizmus, který je vnitřně oslaben. Nemůže být postižení částí bez postižení celku". Homeopatie hledá lék pro konkrétního pacienta. Dá se přirovnat k dějepisu: "jak problém vznikl a proč, jak se projevoval a proč". Individuální reakce pacienta (jak se nemoc projevuje konkrétně u něj) je pro výběr léku důležitější, než nemoc samotná (označení vnějšího původce či vnitřní poruchy). Homeopat si všímá většího množství příznaků a souvislostí, k výběru léku nepotřebuje nutně znát diagnózu (oficiální název nemoci). Podle konkrétních příznaků vybere lék pro konkrétního pacienta. Protože se nejedná o lék chemický, ale "informační", nepůsobí u všech pacientů, pouze u toho, kterému odpovídá, který ho potřebuje, je na něj citlivý. U chronicky nemocných, homeopatický lék většinou nepůsobí tak rychle, jako léky chemické. Správně vybraný homeopatický lék však vede ke skutečnému vyléčení pacienta a posílení jeho imunity. Pacienty, jejichž postižení je nevratné, a jejichž životní síla je extrémně slabá, homeopatie nevyléčí, ale i jim může zmírnit utrpení a zlepšit kvalitu života.
Výhody homeopatie: Je to metoda vysoce bezpečná. Protože její účinek není kvantitativní, neexistuje problém předávkování či poddávkování. Protože lék působí pouze jako informace, neexistuje problém nežádoucích vedlejších účinků, alergizace, zátěže orgánů, interakce s jinými léky, vzniku rezistence patogenů, ani problém závislosti. Protože je to metoda individualizovaná, umožňuje vybrat lék "na míru" pro konkrétního pacienta se všemi jeho specifiky a zvláštnostmi. Stimuluje a reguluje vlastní léčivé síly organizmu, a tak zlepší nejen některý z pacientových problémů, ale i rovnováhu a funkci organizmu jako celku. Prakticky cokoliv, co lze vyléčit konvenční medicínou, lze vyléčit homeopaticky (s výjimkou některých typicky chirurgických patologií). Homeopatie navíc dokáže zcela vyléčit i nemoci psychosomatické a chronické, klasickou cestou nevyléčitelné, u nichž oficiální medicína pouze zpomaluje průběh a mírní příznaky. Produkce homeopatických léků je ekologicky příznivá, bez rizika reziduí v organismu, potravinách a prostředí. |